Josef Topol:
Hodina lásky

Kolem každé lásky krouží noční můra strachu, že se z tohoto sladkého snu probudíme do ubíjející všednosti: "že to nemůže trvat věčně, že se to začne pod rukama měnit, kapka ke kapce, kamínek po kamínku". Jak uchovat tento sen, toto věčné "teď", aby jej každodenní všednost zcela nepohltila? V Topolově Hodině lásky zevšední tato ve chvíli, kdy je zrušen osudový ortel odloučení, kdy o uchování snu není třeba bojovat. Ten boj byl oním věčným "teď", tím nejhlubším smyslem lásky.