Žít jako znamení
aneb rozhovory s Josefem Zvěřinou

Vzpomínky autorky stejnojmenné knihy Marie Rút Křížkové na teologa P. Josefa Zvěřinu. Doplněno ukázkami z jeho díla a hudbou Petra Traxlera

ThDr. Josef Zvěřina (1913-1990) patřil k předním českým katolickým teologům. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Praze studoval v letech 1932-1938 filozofii a teologii na Lateránském Ateneu v Římě. Potom působil v duchovní správě. V době německé okupace byl na čas internován v Zásmukách. V letech 1945-1950 byl na teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze asistentem profesora křesťanské archeologie J. Cibulky. Mimo to studoval v letech 1947-1948 dějiny umění v Paříži.
V roce 1952 byl odsouzen za údajnou velezradu a vyzvědačství na 22 let vězení. Propuštěn byl teprve v roce 1965. Poté vystřídal řadu dělnických profesí - topiče, prodavače, skladištního dělníka a kustoda depozitáře Národní galerie v Praze. V letech 1969-1970 byl asistentem a docentem Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích. Potom působil v duchovní správě v Praskolesích až do roku 1975, kdy mu byl odňat státní souhlas.

Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a aktivně se zapojil do její činnosti. Byl také členem redakční rady samizdatových Lidových novin.

V posledních dvaceti letech považoval za svůj hlavní úkol přednášet neveřejně teologii. Z této učitelské činnosti postupné vyrostla koncepce i literární podoba teologie Agapé. Neúnavně objížděl mnoho desítek studijních skupin v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Snažil se vychovat celou generaci moderně a solidně teologicky vzdělaných laiků, řeholníků a kněží.

Byl jedním z blízkých spolupracovníků Otce kardinála Tomáška. V roce 1988 mu byl udělen čestný doktorát univerzity v Tübingen. V roce 1990 byl jmenován čestným děkanem katolické teologické fakulty Karlovy univerzity a byl pověřen řízením dálkového studia teologie pro laiky. Byl i členem Kuratoria Evropské společnosti pro katolickou teologii.

Zemřel 18. 8. 1990 a byl pohřben na Vyšehradě.

Marie Rút Křížková - narozena 15.6.1936 v Miličíně - literární historička a editorka. Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze absolvovala v roce 1968, doktorát z filozofie však z politických důvodů mohla získat až v roce 1991.
Působí jako lektorka na Vyšší sociálně pedagogické a teologické škole Jabok.

Patří k prvním signatářům Charty 77, v roce 1983 byla mluvčí Charty. V sedmdesátých a osmdesátých letech pracovala jako lesní dělnice a třídička pošty.

Po krátkém období, kdy publikovala veřejně (1966-1970), se její jméno nesmělo v českém tisku objevovat. Publikovala v exilových časopisech (Studie, Svědectví, Rozmluvy, Listy aj.) a v samizdatové edici Kvart Jana Vladislava studii: Jiří Orten, básník smrti a lásky (vyšla v roce 1994 v Českém spisovateli jako součást Červené knihy Jiřího Ortena) a publikaci: Je moje vlastní hradba ghett? (spoluautoři Kurt Jiří Kotouč a Zdeněk Ornest), která je literárním zpracováním dětských veršů a próz z terezínského ghetta (vyšla v roce 1995 česky, německy a anglicky v nakladatelství Aventinum). V současné době připravuje pro nakladatelství Český spisovatel souborné vydání Spisů Jiřího Ortena (celkem devět svazků).